Poslední listopadové dny roku 1986. V džungli poblíž mayské archeologické oblasti Palenque začíná být chladno. Obzvláště v nočních hodinách. Uprostřed jezírka obklopeného divokou zelení probíhá závěrečný souboj dvou mužů, který má přesnou choreografickou posloupnost. Silikonová tlapa s masivními drápy prořízne vzduch a zasáhne Arnolda Schwarzeneggera rovnou do tváře. Pocit zimy je rázem pryč. Herec jde do podřepu a drží si rudnoucí tvář. Za povelem „Stop!“ následuje salva omluv od muže, který je celý navlečen do precizně zpracovaného kostýmu. Je jím vysoký herec Kevin Peter Hall. Kostým sice vypadá působivě, ale je těžký, nevyvážený a samotná maska nabízí jen minimální výhled. Úder mířil moc nízko a Arnold nestačil včas zareagovat. Bere to sportovně a omluvy přijímá s úsměvem. Všichni na place podvědomě tuší, že na konci toho všeho bude stát dobrý film, a tato skutečnost za trochu té bolesti určitě stojí.

Účinky testosteronu

Ve druhé polovině osmdesátých let už nikdo nepochyboval o tom, že je Arnold Schwarzenegger  nesmrtelný akční hrdina. Kult neporazitelných mužů s masivním hrudním svalstvem a bicáky o velikosti Sněžky tou dobou dosahoval absolutního vrcholu v oblíbenosti. Čím více akce, zkrvavených mrtvol, siláckých hlášek a velkých zbraní, tím více zábavy. Kdo by neznal nezničitelné alfa samce, jakými byli plukovník Matrix, Marion Cobretti, John Rambo či Jericho Jackson? Trendy, ať už módní, hudební nebo ty filmové, však bývají značně vrtkavé. Zdánlivě nedotknutelnou auru filmových polobohů poprvé výrazněji podkopal režisér John McTiernan prostřednictvím filmu Smrtonosná past (1989). Obyčejný polda od vedle, co chybuje jak v profesním, tak osobním životě, ukázal Hollywoodu novou cestu, po které začal akční žánr sebevědomě kráčet. A byl to právě režisér McTiernan, kdo již o dva roky dříve dokázal jednu nemyslitelnou věc. Raketově zvednout tepovou frekvenci všech fanoušků rakouského tanku. Svérázný hajný z vesmíru se stal totiž prvním rovnocenným soupeřem Arnolda Schwarzeneggera.

Co je to vlastně Predátor (1987)? Svaly, rozpálené hlavně kulometů a koňská dávka testosteronu. Přesně tyhle ingredience charakterizují Predátora, nelítostnou macho akci napěchovanou mužností se špetkou ženství a jedním vesmírným lovcem. Jde o ryze mužský film, kde Jesse Ventura plive žvýkací tabák na botu kolegy a označuje sám sebe za tyranosaura. Herecké výkony jsou zde osekané na dřeň a emoce se drží bodu mrazu, s výjimkou nečekaných erupcí násilí, které do té obrovské masy svalů dokážou později zasít semínko strachu. Přehnaná maskulinita je ale zároveň jedním z elementů, díky kterému je Predátor tak přitažlivý. Vnitřní autorita filmu je natolik velká, že dvě z jeho hereckých hvězd se později staly guvernéry. Arnold Schwarzenegger za Kalifornii a Jesse Ventura zase v Minnesotě. Kdoví? Možná, že rozhodování voličů podvědomě ovlivnila vzpomínka na tento film. Kdo by nechtěl, aby jeho stát řídil svalnatý borec, který si svou sílu poměřil s mimozemským zabijákem?

Akční nářez Johna McTiernana dokonale zapadl do kánonu inovativních sci-fi snímků prezentovaných divokou osmou dekádou. Jmenovitě Terminátor (1984), Vetřelci (1986) či RoboCop (1987). Když pomineme obsah, případně myšlenkový přesah, tak každý z uvedených filmů zaujal i svou nápaditou technickou stránkou. Ani zlomový sci-fi příspěvek Johna McTiernana v tomto ohledu nebyl výjimkou. Predátor si však mimořádný úspěch vybojoval také tím, že svým způsobem začíná jako Rambo II (1985) a končí stylem Vetřelce (1979). Ve své době šlo o velmi kreativní přístup, neboť drtivá většina akčně laděných hollywoodských filmů svou inspiraci čerpala buď z jednoho nebo druhého uvedeného trháku. Poodhalme tedy společně okolnosti vzniku této dnes již legendární sci-fi akce.

Dobře mířený vtip

Na začátku všeho stál opravdu jeden vtípek či spíše kolující historka, kterou si po Hollywoodu předávali producenti, režiséři i různí herci. Americkým vlastenectvím prošpikovaný Rocky IV (1985) zaznamenal masivní úspěch. Jelikož středobodem příběhu byl souboj „normálního“ sportovce s geneticky a moderními technologiemi „vylepšeným“ nadčlověkem, začalo se tvrdit, že v případném pátém pokračování už proti Rockymu bude muset nastoupit mimozemšťan, aby mohl být souboj vyrovnaný. Lehce ironického vtipu se ovšem zcela vážně chytla bratrská dvojice začínajících scénáristů. Jim a John Thomasovi svůj rodící se projekt pojmenovali pracovním názvem „Hunter“ a zaměřili pozornost na různé podoby možné zápletky, protože dobrá zápletka je srdcem každého kvalitního scénáře.

Základem se stali mimozemští lovci, kteří cestují vesmírem a hledají cizí formy života, na nichž si budou moci vyzkoušet rozličné lovecké techniky. Tedy něco jako takové sci-fi safari. Ze skupiny lovců nakonec zůstal pouze jeden vybraný válečník hledající sobě rovného soupeře. Jaký druh lidí ale bude lovit? Nápadů nebylo málo a dbalo se jen na to, aby šlo bezpodmínečně o krajně nebezpečné zástupce lidské rasy. Nájemní vrazi, šéfové drogových kartelů, vysoce postavení generálové, experti na boj zblízka, špinaví žoldáci, členové zásahových jednotek. V jednu chvíli byla ve hře dokonce idea o infiltraci mimozemšťana do prostor věznice s těmi nejhoršími zločinci. Tok myšlenek se nakonec zastavil u špičkového vojáka, který v hlubokých lesích Střední Ameriky podniká sólové vojenské operace. Ten nejlepší z nejlepších proti vesmírnému zabijákovi s hypermoderní technologií.

Mladický ostych

Oba bratři sice netrpěli nedostatkem nápadů, ale měli nulové zkušenosti s jakýmkoliv producentem. Hotový scénář „Hunter“ byl jejich pisatelským debutem. Nakonec se k věci postavili poněkud zvláštním způsobem. Zjistili si adresu producenta společnosti 20th Century Fox Joela Silvera a scénář mu v nočních hodinách podstrčili škvírou pod vchodovými dveřmi. Možná to zní jako zoufalý pokus o získání pozornosti od dvou naivních mladíků, ale kupodivu to zabralo! Scénář měl v sobě jednoznačně potenciál a producenta zaujal. Silver produkoval úspěšný akční film Komando (1985) a jeho první volbou pro roli elitního vojáka byl tudíž Arnold Schwarzenegger. Ještě než mu scénář odeslal, spojil se s Johnem Davisem a Lawrencem Gordonem, kterým svěřil úlohu koproducentů. Tedy lidí, co zajišťují vhodné lokace, dopravu, řídí přesuny štábu, dohlížejí na denní práce režiséra a vůbec se velkou měrou podílejí na tom, aby připravovaný projekt běžel podle plánu. Během následné bojové porady došli producenti k jednomyslnému rozhodnutí. Půjde o vysokorozpočtový film.

Obrovo zaváhání

Ačkoliv měl tou dobou Schwarzenegger plnou hlavu plánů na budoucí svatbu, udělal si čas a scénář si poctivě přečetl. Psal se ještě stále rok 1985 a Arnold po dlouhých měsících randění požádal svou vyvolenou Marii Shriver o ruku. Rozhodně ale nechtěl zanedbávat výborně rozjetou hereckou kariéru. Od scénáře navíc nedokázal odlepit zrak a podvědomě tušil, že půjde o budoucí hit. Jedna věc mu však velmi vadila a čím více si scénář pročítal, tím se utvrzoval ve správnosti svého úsudku. Sešel se s producenty a vyložil jim karty na stůl. Nápad s mimozemským lovcem byl dle Arnolda super, ale nemohl překousnout fakt, že by měl zabiják z vesmíru lovit pouze jeho. Představa dvouhodinového filmu, kde se v hluboké buši honí dvě postavy, mu přišla z diváckého hlediska nezáživná. Film musí přeci také něco vydělat. Arnold byl šikovný obchodník a jeho slovo mělo rozhodně váhu. 

Bratři Thomasovi ve scénáři ponechali základní premisu, ale zakomponovali do něj rovnou celou jednotku elitních vojáků, kterým bude samozřejmě velet Arnold Schwarzenegger. Teprve teď dostal příběh potřebný šmrnc. Napůl akční dobrodružství, napůl boj o přežití s prvky sci-fi. Jakmile do sebe ozubená kola zapadla, mohlo se začít s přípravou nákladné produkce. A věřte, že nešlo o snadnou záležitost. Jednak bylo zapotřebí sehnat bandu osvalených chlapáků, kteří vedle Arnolda nebudou vyvolávat dojem dětí z letního tábora, a poté musela být urgentně vyřešena patrně nejzásadnější záležitost. Kdo bude film, který byl oficiálně překřtěn na Predátora, vlastně režírovat? 

První studiový film

Jak se rozhodnout? Buď film dostane na starost nějaké ostřílené režijní eso, čímž přirozeně vzroste rozpočet filmu, nebo šanci dostane talentovaný nováček na startovní čáře. Představy hlavní hvězdy a Joela Silvera měly celkem jasné kontury. Potřebovali, aby měli diváci strach, i když se mimozemský dravec bude nacházet mimo zorné pole objektivu. Přáli si spoustu znepokojivých záběrů džungle, mlžných oparů a pomalých kamerových nájezdů. Po dlouhých diskusích mezi Arnoldem a trojicí producentů padlo rozhodnutí. Bude se riskovat. Psal se březen roku 1986 a do kin vstoupil nízkorozpočtový horor Kočovníci smrti. V zásadě nic moc. Obyčejná rutina s děravým scénářem, až na jednu věc. Výbornou atmosféru s permanentním pocitem napětí! Film natočil debutující americký režisér John McTiernan. Tvůrčí tým si položil logickou otázku. Pokud tohle McTiernan dokáže na malém prostoru, co asi vznikne, když dostane k dispozici desetkrát vyšší rozpočet a pořádný scénář? Taková nabídka se pochopitelně neodmítá. McTiernan bez váhání souhlasil a castingové oddělení mezitím začalo kompletovat zbytek hereckého obsazení.

První vedlejší úlohu si uzmul výborný Carl Weathers, který se proslavil rolí rivala a později přítele Rockyho, Apollo Creeda. Tou dobou se Weathers nacházel ve skvělé fyzické kondici a pro postavu někdejšího vojáka a nyní agenta CIA Ala Dillona ještě pár kilo svalové hmoty nabral. Blain Cooper měl být tvrdý voják během akce používající speciálně upravený rotační kulomet M-136. Speciálně, neboť běžně je tento nástroj zkázy součástí bojových vrtulníků. Takového tvrďáka mohl hrát jedině muž odpovídající velikosti, a tím se stal wrestlingový profi zápasník, vášnivý motorkář a bývalý člen jednotek Navy SEAL Jesse Ventura. Tento vietnamský veterán si už s Arnoldem dávno potykal, protože se oba měli zanedlouho sejít v připravovaném sci-fi béčku Běžící muž (1987), kde ovšem budou stát na opačných stranách barikády. Další známou tváří byl mohutný herec Bill Duke, s nimž si Arnold zahrál ve zmiňovaném Komandu. Zde si střihl seržanta Maca Eliota, nejlepšího kamaráda kulometčíka Blaina Coopera.

Expert na výbušniny Jorge „Poncho“ Ramírez připadl neokoukanému Richardu Chavesovi a radistu Ricka Hawkinse si zahrál talentovaný scénárista, režisér a příležitostný herec Shane Black. Stopař Billy Sole měl mít v představách producentů indiánský původ a musela z něj vyzařovat tichá soustředěnost. Bývalý pornoherec a bouřlivák Sonny Landham byl všechno možné, jen ne kliďas. Nicméně měl v sobě čerokíjské a seminolské geny, což bylo rozhodující. Asi netřeba zdůrazňovat, že vůdcem tohoto soukromého vojenského týmu je major Alan ‚Dutch‘ Schaefer, kterého ztvárnil samotný Arnold Schwarzenegger. Ještě dodejme, že jediný ženský element ve filmu zastoupila uznávaná mexická herečka Elpidia Carrillo jako povstalkyně Anna Gonsalves.

Muž na svém místě

John McTiernan měl na kontě sice pouze jediný film, rozhodně ale nebyl žádným režijním otloukánkem. Jakmile získal veškeré pravomoci pramenící z funkce režiséra, začal neúnavně jednat. Prosadil si angažování nadaného kameramana Donalda McAlpina, neboť správně tušil, že jeho schopnosti pomohou zdůraznit plastičnost hluboké džungle, kde se měl odehrávat prakticky veškerý děj. McTiernan si pro natáčení vybral různá místa v Mexiku. Konkrétně jižně položený stát Chiapas nebo rybářskou vesničku Mismaloya ve státě Jalisco. Několik záběrů mělo být pořízeno i poblíž mayské archeologické oblasti Palenque, ale jinak se režisér soustředil hlavně na hluboké oblasti uvnitř Lacandonské džungle. Jakmile si Arnold vyřešil jisté soukromé a pracovní závazky, mohlo začátkem dubna roku 1986 vypuknout natáčení naplno. Nikdo ze štábu a herců si ani náznakem nevšiml, že by McTiernan kdykoliv zaváhal nebo snad nevěděl, co dělá.

Arnold se žení

Podmínky v deštném pralese byly vskutku unikátní. Nesnesitelné vedro, stoprocentní vlhkost vzduchu, otravný hmyz. Milovníci doutníků Schwarzenegger a Ventura brzy zjistili, že štiplavý kouř je účinnější než jakýkoliv repelent na světě. Pokud herci nemuseli stanovat přímo v terénu, vraceli se do hotelu, kde Arnold nechal zřídit plně vybavenou posilovnu. Každé brzké ráno se tým „vojáků“ scházel v království železa a pod tíhou závaží mučili svá potem pokrytá těla. Jen Carl Weathers si dopřával soukromí, aby si v rámci své filmové postavy od ostatních udržoval požadovaný odstup. Zatímco všichni chlapci se tvrdým tréninkem snažili nějakou tu hmotu ještě nabrat, Arnie naopak pár kilo shodil. Jeho postava měla působit spíše pružně a nevyvolávat dojem mohutného kulturisty. Jeden ze scenáristů Jim Thomas navštívil plac a ze zvědavosti nahlédl i do hotelové posilovny. Ohromen silným závanem potu, hlubokými vzdechy a krví napumpovaných žil, které se urputně snažily prodrat ven skrze napnutou kůži, musel konstatovat, že větší koncentraci čiré mužnosti ještě nikdy neviděl.

Koncem dubna musel Arnold kvůli své svatbě na pár dní přerušit spolupráci. Do Hyannis Port odletěl pronajatým letadlem. Někteří hosté se sice podivovali, proč má ženich na hlavě vojenský sestřih, ale jinak šlo o jeden z nejšťastnějších dnů Arnoldova života. Po třídenních líbánkách doprovodila Maria manžela zpět na plac do horkem rozpáleného Mexika. Po romantické večeři se Arnoldovi neblaze vrátilo jeho hravé záškodnictví. Producent Joe Silver našel před pár dny ve svém batohu klubko hadů, a tak se rozhodl oplatit Arnoldovi stejnou mincí. S pomocí kaskadérů nanosil do sprchy uvnitř hotelového pokoje novomanželů hromadu žab. Od malých rosniček, po masité ropuchy. Jakmile se po odhrnutí sprchového závěsu nečekaně ozval srdceryvný řev novomanželky, věděl Arnold prakticky hned, oč běží. Tedy lidově řečeno: Arnold zasel vítr, ale bouři sklidila novomanželka. Jelikož má Maria panickou hrůzu z hmyzu i drobných obratlovců (což Silver netušil), zabral kanadský žertík více než účinně. K žádným intimnostem tu noc již nedošlo.

„Ty máš ale pěknou držku!“

V otázce, kdo vytvoří podobu predátora, neměl Arnold Schwarzenegger nejmenší pochybnosti. Automaticky producentům doporučil tvůrce speciálních efektů Stana Winstona, s nímž se poznal během natáčení Terminátora. Od té doby však renomé Winstona i díky famózní práci pro akční nářez Vetřelci rapidně vzrostlo. Za vytvoření monstra si žádal jeden a půl milionu dolarů. Silver byl ochoten jednat, ale vedení 20th Century Fox okamžitě couvlo. Natáčení jelo na plné obrátky a čas začínal trochu tlačit. I proto dostala šanci konkurenční společnost Boss Film Studios, která kostým vytvořila za poloviční cenu. Jenže! Finální podoba připomínala bizarního ještěřího může s hlavou ptakopyska. Testovací denní záběry obavy režiséra i herců jen potvrdily. Vypadalo to jednoduše směšně. Do kostýmu byl navíc navlečen sám Mr. Roznožka Jean-Claude van Damme, který měl tendenci neustále si na vše stěžovat. Od nepohodlí uvnitř kostýmu (což naprosto chápu), přes stravu až po ubytování.

Sen o gymnasticky nadaném monstru ovládajícím druh nějakého bojového umění se s odchodem belgické mlátičky rozplynul a vedení studia muselo urychleně změnit své prvotní rozhodnutí. Původní kostým v součtu s financemi určenými pro Stana Winstona navýšil celkový rozpočet o necelé tři miliony. Takhle se točí s penězi! Tlak byl enormní, takřka nesnesitelný. Winston a jeho lidé dostali na výrobu kostýmu pouhých pět týdnů. Práce přesčas, spánková deprivace, stres. Mistr speciálních efektů svým lidem promlouval do duše, udržoval zdravou morálku a podporoval pracovní zápal. Časově neférovou nabídku přijal jednak z laskavosti vůči Arnoldovi, ale také z toho důvodu, že bezmezně věřil v úspěch samotného filmu. Vzhled mimozemského lovce byl inspirován starodávnými válečníky, mořskými korýši a živočišnými zástupci z říše plazů. Velký důraz byl kladen především na děsivý vzhled a funkčnost hlavy. Predátor musel působit zlověstně, nebezpečně a maximálně nasraně. Hluboko vpadlé hmyzí oči a krabovitá, elektronicky ovládaná kusadla splnila náročná očekávání celého uměleckého týmu. Monstrum, které se později stalo součástí světové popkultury dostalo svou definitivní podobu.

Pokračování za týden.